Jaký je rozdíl mezi pasivitou, asertivitou a agresivitou? Dnes si přiblížíme fenomén zvaný pasivita. Každý z nás je někdy pasivní nebo agresivní, jsou to přirozené lidské možnosti. Problém je, pokud jednu z uvedených strategií volíme příliš často, tak, že nám důsledky neblaze zasahují do života.
"Pasivně jednající člověk nedovede jasně sdělit svá přání a potřeby. Stejně je ovšem "bezbranný " vůči požadavkům jiných. Chybí mu jistota v jednání, trápí ho, že se nedovede přiměřeně uplatnit. Neodolá manipulativním trikům. Stačí, aby v projevu druhé strany byla špetka kritiky, a místo toho, aby trval "na svém", začne se omlouvat, vysvětlovat, vymlouvat... Někdy se snaží situaci zvládnout manipulací druhými, což ovšem není ve své podstatě nic jiného než rafinovaná skrytá agrese." (Novák, T.-Capponi, V. Asertivně do života. Grada, Praha 2012, s. 36)
Pasivní člověk o sobě často říká, že je příliš hodný, vyjde všem vstříc, pro druhé by se rozdal. Říct si o to, co potřebuje, považuje za neslušné, nezdvořilé. Hromadí v sobě nespokojenost, agresi (která je všem lidem přirozená jako ochranný mechanismus) a pokud není projevena ven, může vést k depresím a tělesným nemocem oslabenou imunitou počínaje, rakovinou konče. Pasivní člověk nechce být "zlý" na své okolí, a tak je zlý sám na sebe. Nikdo z nás se pasivním nenarodil. Jde o získané scénáře, které jsme získali cestou životem a které, pokud chceme, lze přepsat. Naučte se zvládnout situace, kdy volíte pasivní strategie v Kurzu asertivity, který vede psycholožka Mgr. Emilie Šípová, Ph.D.
Chcete info o termínech kurzů, slevách a článcích?
Přihlášením k odběru e-mailů souhlasíte s podmínkami ochrany osobních údajů.
